Řeknu Vám, je to makačka. Nechápu, jak se to ten buldok na tom videu mohl tak perfektně naučit :-)

Taky jsem si zapomněla postěžovat, co mi provedli malý uličníci poslední společný večer. Mám těžký stojan pro malá miminka na infražárovku. Je to moc šikovná věc, má to rameno kterým se dá pohybovat na všechny směry a miminka mají zdroj teplíčka přesně tam, kde potřebuji. Stojan má těžkou litinovou základnu a jeho převržení není možné. Alespoň jsem o tom byla pevně přesvědčena. Ale najednou bum prásk a bylo po žárovce. Elektrickou šňůru ( samozřejmě nebyla v zásuvce) ta malá nezbeďata tahala a když to neutáhl jeden, druhý mu přispěchal na pomoc a tak dlouho s tím zápasila, až se jim podařilo rameno uvolnit a to se naklonilo směrem na dlažbu a žárovka byla kusy. Přiznám se, že to už jsem opravdu dost nadávala a myslím jsem i utrousila něco na způsob : "už by jste vypadli, uličníci jedni, aby byl konečně klid" !!!!  Žárovka je hodně drahá a hlavně se už dost špatně schání.

S Amandou už je to paráda, je to moc hodná holčička a tím že je sama, tak nedělá žádné neplechy. V noci hezky spinká a je pohodová. Popravdě nemám moc ráda, když mi zde zůstane jedno štěňátko déle a obzvlášť, když je to ke všemu holčička. Mám sklony štěňátko rozmazlovat a hodně se k němu citově vázat a to je potom zle, když odchází. Snažím se být profesionál, ale někdy slzu zamáčknout prostě musím.

Mám přidané video, jak náš Max ( Caro Perizu) vůbec, ale vůbec nechrápe :-) Tak mrkněte.

Dobrý den, paní Holmannová,

díky za optání, stejně bych Vám psala.

Borisovi trvalo asi 3 dny, než se zklidnil a než si zvykl na nové prostředí
a novou smečku. Už je úplně v pohodě. My jsme si naopak zvykli na jeho
režim, je to jako s malým dítětem, spinká, čurá, kaká, hraje si, nají se,
unaví se a zase usne.

Je báječný v tom, že skutečně na malou chodí téměř výlučně na plenu, a to i
když je sám doma. Už jsme ho nechali asi 3x po 3 hodinách samotného. Koupili
jsme mu hračky, aby nekousal nábytek, což samozřejmě tendenci má. Nejradši
má prasečí ucho, to vydrží žužlat i hodinu. 

Chodíme s ním ven kvůli socializaci. Na psi reaguje výborně, vůbec se nebojí
a je poměrně dost odvážný, dokonce je i vyštěká, když ho štvou. Pěkně se k
nim staví jako pravý buldok pěkně čelem a pod krk. 

Řekla bych, že je trochu dominantní a potřebuje občas zkrotit. Když okusoval
nábytek a opakovaně si nenechal říct a dělal, že neslyší na slovo "fuj"
(neslyšet mu jde výborně), čapla jsem ho za kůži na krku a ejhle - pěkně se
po mně ohnal. Takto to zkusil i na manžela. Pak ještě několikrát a nyní už
je celkem v pohodě. U nás mu tohle neprojde, jsme důslední a myslím, že už
to pomalu zjišťuje. Přestali jsme reagovat na jeho nářky - vymáhal si tím
pozornost a najednou přestal a už to nedělá. Taky má rád okusování holých
lidských palců u nohou, což tedy dost bolí a syn před ním utíká. Syna má
hodně rád a mě má za mámu - pořád za mnou chodí. Krásně už slyší na jméno.
Řekla bych, že je dost chytrý.

Je opravdu dost legrační a vypadá jako mimozemšťan. Moc se nám zvedla
nálada, máme ho jako seriál a mě stojí hodně úsilí, abych se mu stále
nevěnovala a tudíž ho nerozmazlila.

A taky jako pravý buldok poměrně obstojně prdí! Takže hodně větráme.

Moc nemá rád jízdu v autě, tam šíleně vyje, snad se to časem zlepší. 

Začal se válet v prachu, což nevidím ráda, protože vím, že se jim z toho
dělají nejrůznější ekzémy, ale miluje to, funí u toho a drbe si záda.
Snažíme se, aby to aspoň trénoval na trávě. Takže už i pěkně smrdí, jak je
zaprášený. 

Je zajímavě tvrdohlavý. Když se mu prostě nechce jít, tak si v lepším
případě sedne, v horším lehne a čeká. Absolutně nic ho nepřesvědčí. Nejlepší
je, když si toto umane na přechodu. Tudíž stále přenášíme. Prostě rád jen
tak pozoruje a loví lelky, aby se moc nenadřel. No typický buldok.

Je opravdu dost odvážný, kamarádský a nebojácný. Psi z něj mají už teď
docela respekt, hlavně proto, že docela dost funí.

Není žádný velký jedlík, rozhodně se nepřežírá, což mě po pravdě docela
těší.

Všechno je, jak má být, myslím, že své plemeno skutečně nezapře.

Moc Vám děkujeme, řekla bych, že se moooc povedl. Máme z něj moc velkou
radost a už je doma zase živo. Kamarádi se můžou přetrhnout, kdo ho bude
hlídat, až budeme na dovolené.

Ještě bych se ráda zeptala, jak je to s tím očkováním. Pod vlivem dojmů jsem
nějak zapomněla, zda mám s ním jít již v týdnu od zítřka nebo až v tom
dalším posledním květnovém.

Děkujeme a přejeme hodně dalších takových povedených kousků!!!

Zase se určitě ozveme a až budeme u Círů, přivezeme Vám oba kousky ukázat,
když budete mít náladu.

Mějte se krásně.

S pozdravem G.P.

Ale zřejmě ji to nějak nedeptá a pěkně se vyvalovala na sluníčku. Plížila jsem se jako myška, že nafotím exkluzivní záběr jak legračně spí, ale uši i čich má výborný a hned se vzbudila.

Amon ( Hugo ) do nového domova dorazil v pořádku a už mi přišla zprávička.

Dobrý deň, paní Holmanová,
 
tak sme šťastne dorazili domov. Hugo bol veľmi statočný a celú cestu kľudný. Keď sme ho pustili do bytu, mysleli sme, že nám tu všetko skontroluje a obehá. V skutočnosti sa dostal len po gauč, na ktorom odvtedy spí  buldog  Ďakujeme Vám za neho a pozdravujeme vás. Určite sa čoskoro ozveme.
 
Príjemný zvyšok víkendu Vám praje Hugova nová rodina.

Taky všechny příznivce, kteří pravidelně navštěvují blog pozdravuji a nebojte, odchod posledního štěňátka neznamená konec informací na webu. Budu vkládat dál všechny novinky, příběhy a občas i horrory, protože každý den přináší nové věci a já si zde klidu vážně moc neužiju. Ono i dospěláci, to je taky moc povedená parta. Zrovna v týdnu jsem hledala umělohmotnou odměrku na 2 litry. Byla bych přísahala že jsem ji nechala na zahradě, když jsem šla dávat štěňatům vodu. Prostě nikde nebyla, hledání bylo marné a je jasné že byla provedená důkladná "domovní prohlídka" i u dospěláků. Dnes jsem odměrku našla, ale v jiné podobě a to na tisíc kousků. Kde těch tisíc kousků bylo téměř týden schovaných opravdu nechápu a všichni koukají, jako že to vidí poprvé v životě.

Fotečky od Alexe ze Zlatník. Je to prý velký šikula, už je čistotný :-) ha, ha..to se asi chlapec trošku přetvařuje...

Dnes měla odjet Amanda, ale její páníček musel na víkend do práce. Zítra odjede Amon a Amanda tu tedy ještě zůstane, než si pro ni její páníček přijede. Přijede i se Zorkou z vrhu "Z" , ta je taky prý úžasná, šikovná a prostě asi i vzdělaná, tak já nevím. Asi ty malé "potovory" zlobí jen ve svém rodišti a ve skutečným domově se chovají vzorně. Prevíti nevděčný :-(

Na Zorku se těším, prý si pro svoji kámošku Amandu přijede s páníčkem a paničkou. Tak určitě nafotím a fotky vložím sem.

Jedná se o fotografie pořízené z mého domova. Pozor - nejsou vhodné pro osoby které si chtějí pořídit "roztomilé štěňátko". Těmto lidem budiž útěchou, že jedinec toho nenapáchá tolik, co 5-8 členná likvidační četa. Ohlodanou ohrádku mají na "černé listině" matky těch nezbedníků. Naopak na dubovém schodišti si štěňátka rádi brousí zoubky a to by mě fakt někdy ranila i mrtvice :-)

A tak jsem své předsevzetí vzala opravdu doslova a nastoupila jsem s plnou "výbavou". Výsledkem bylo, že chlupy jenom lítaly :-)

Amon se k mé velké nespokojenosti naučil přelézat ohrádku a zničil daňové přiznání a plno důležitých dokumentů, včetně výpisu z katastru nemovitostí. Přišlo mu to jako úžasná zábava :-(   

Když jsem se rozhlédla kolem, zjistila jsem, že má manžel asi  pravdu a že to u nás v bytě připomíná psí boudu. Stopy likvidační čety jsou patrné úplně všude. Zítra vložím fotky  a věřte, že veselé obrázky to nebudou. Naštěstí jsem šťastný člověk a zastávám názor, že dům má sloužit nám a ne my jemu. Tak to tu budeme mít ohlodaný, oslintaný,okousaný a podrápaný, ale zdravíčko a štěstíčko je to hlavní.

Dospěláci se zase mohou pěkně vyhřívat, což milují a doma mi už zůstala jen Amanda a Amon. V sobotu odjede Amanda a v neděli Amon (Hugo). Konečně budu mít více času na dospěláky a už se na to těším a oni taky. Růžena se Sárou po štěňátkách pěkně línají a až si je vezmu do "parády" s kartáčem, tak to budou holky koukat,co z nich vykartáčuji a budou zase jako nové.

Ráno jsem dostala hezký dopis od Alexe který vkládám sem a od jeho majitelky pochvalu a tu vkládám do referencí. 

Zdravím svou chovatelku a z nedalekých Zlatník mávám bílou packou.
Cestu jsem zvládl levou zadní, koukal jsem se, kam jedu a byl úplně
hodnej. Když jsem přijel, prohlídnul jsem si svůj rajón, kde za chvíli
budu pánem a seznámil se se sousedem. Bernský salašnický, povím vám,
chlap jak hora, ale zkamarádili jsme se. Po obhlédnutí zahrady na mě
přišla strašná únava, tak jsem si zalezl do pelechu a spal a spal...
jen teda nechápu, seděli u mě 4 dospělí lidi a koukali na mě celou
dobu co jsem si spokojeně oddychoval. Přišla noc a já byl vzornej.
Spal jsem v pelíšku, že o mě panička nevěděla. Občas jsem ji chtěl
vyzkoušet, jestli dává pozor, tak jsem zakňoural, ale byla hned u mě a
já mohl zase v klídku spát. Vyzkoušel jsem ji tak 3x a obstála ve
všech případech. Dneska mi říkala, že má v pondělí zkoušku a že se
musí učit. Tak jsem zase hodnej... Nenápadně okusuju co se dá, ale
vždycky mě načape a dostanu hračku. Taky mi tady chutná, večeři jsem
zbodnul a teď si chodím uždibovat ze snídaně.
Děkuji Vám, že jste se o mě tak starala, výsledkem vaší práce je to,
že ze mě teď má moje nová rodina tááákovouhle radost a jsou za mě moc
rádi.
JEFF

Doma ji říkají Matylda, věděla jsem to už dříve a tak to byla Matylda i u nás. Naprosto úžasné fotky mi poslali Martin a Edita a moc za ně děkuji.