Na novinových stáncích je v prodeji číslo věnované především Fr.buldočkům. Je v něm zveřejněn i můj článek článek ( odpovědi na otázky ohledně chovu anglických buldoků). Jak to tak bývá, redakce si vybrala zrovna podle mého ty nejhorší fotky, které jsem jim poskytla :-)

Pro ty, kdo čekají na informaci, zda Sára a Roxana budou mít štěňátka, tak oznamuji že Sára březí je a porod budu očekávat kolem 18.4. Roxana si myslím, že březí taky je.

Naštěstí u nás žádná tragedie, všichni pejskové jsou v pohodě a zasypané sněhem

:- (

Už by nám ta zima asi nějak stačila a čekáme netrpělivě na jaro. Sára i Růžena ( Roxana) jsou nakryté a teď už to je jen a jen na holkách a přírodě. Sára dokonce včera zvracela, což běžně nedělá. Že by těhotenská nevolnost? 

Taky budu muset konečně odebrat Maxíka ( Caro Perizu ) z našich současných buldoků do buldoků z minulosti :- (  No, tak do toho se mi tedy vůbec nechce, ale už musím. Ještě jsem to ani nenahlásila na ČMKU a na club.  

Tak poslední vzpomínku Maxíku a promiň že Tvé místo nahradí Kukýn. Ale to je život a neboj, tak rychlé to nebude, budu totiž toho mládého divocha muset nejprve nějak normálně vyfotit, což bude asi nadlidský výkon, protože chvilku nepostojí.

Náš Kukýn má za sebou první krytí, tak doufám že se Sárou budou mít krásná a zdravá štěňátka. A dnes ho čeká další krytí Roxany.

Všechny Vás lidičky zdravím a konečně téměř po dvou měsících  se jakž takž cítím dobře. Poslední dva měsíce jsem prakticky přežívala a vyzobala 4 krabičky antibiotik. Po každé krabičce tak 5 dní super a opět nějaká viroza, teploty, mor a cholera. Tuberu mám asi už chronickou. Jsem strašný pacient -samoléčitel ale to ani rozvádět nebudu. Chci zde napsat příspěvek, proč jsem jaká jsem a proč se spoléhám jen na sebe.

Mám už poměrně starou maminku na venkově a bohužel 170 km od Prahy. Jezdím k ní z nedostatku času opravdu sporadicky, ale denně si telefonujeme. Maminka má Francouzského buldočka fenku a ta má neustále nějaké zdravotní problémy, které řeším telefonicky, popřípadě tak, že pošlu manžela s určitým lékem. Asi to znáte, dáma v důchodu bez auta, k veterináři daleko a důchod tak akorát na léky na srdce atp. Začátkem prosince měla Dita problém, který se nedal vyřešit ani telefonem, ani kdybych poslala rychlého posla v mém manželovi a přesto že jsem už byla nemocná, nechala jsem se takovou dálku odvézt k mamince. Musím podotknout, že pro jiného než moji mámu bych takovou oběť nepřinesla, protože z duše nenávidím opouštět domov,mé psy a jezdit autem takovou dálku. Po "lékařském" zákroku, který Dita přežila bez úhony najednou členové rodiny začali docházet a říkt, jak strašně venku mrzne a jaká je tam strašná zima. Uvědomila jsem si, že domů daleko a u psů že nemám zapnuté radiátory. No...máme mobilní telefony, nic se neděje, to jsem si naivně myslela. Syn byl služebně v Anglii a tak jsem telefonovala dceři. Ta mi oznámila, že je mimo domov a domů se vrátí ve večerních hodinách, abych zavolala Báře, což je snacha. Snacha doma byla. Hurá!!! myslela jsem si. A rozhovor byl následující : Báro, běž ke psům, vlez do kotce ke Kukýnovi a zavři mu malá vrátka - to aby neutíkalo teplo z domečku. Kousne mě??? Ne, on je hodný, nekousne. Máš to ? Jo, mám to. Tak teď běž do domečku, když otevřeš dveře, tak po levé straně je krabička s termostatem a má dva vypínače. Oba dva zapni a nastav tam 25 stupňů. Máš to? Jo....po dlouhé době šikovná holka našla termostat i vypínač a vše nastavila dle mého rozkazu.

V klidu jsem si užívala maminky, v domnění že jsou pejskové v teple a domů jsem dojela někdy v deset večer. Připravila jsem krmení pro pejsky a někdy kolem půlnoci šla krmit.

Jaké bylo pro mě překvapení, když vidím venku v kotci na mramorové podlaze stepovat Kukýna, si neumíte představit. Malá vrátka zavřená a přesto že uvnitř se krásně topilo, Kukýn se nemohl dovnitř dostat, protože snacha mu na můj rozkaz zavřela vrátka do domečku. Chudák uvnitř nakonec nevěděl, kterou nožkou má klepat dříve.

Snaše jsem druhý den řádně vynadala a ona se jen naivně podívala, že jsem ji ale neřekla, že Kukýn má být uvnitř. Pomyslela jsem si něco o blondýnkách a utvrdila se v přesvědčení, že prostě doma být musím ať se děje co se děje, protože ani navigace po telefonu nefunguje.

Kukýn to naštěstí ustál bez nachlazení, ale já mám další zkušenost, že mohu důvěřovat jen sama sobě :-) 

Děkuji Ti Maxi za to, jaký jsi byl. Byl jsi úžasný, byl jsi moc hodný a byl jsi pan PES. Děkuji za všechna krásná štěňátka a za Sáru a Roxanu - tvé dcery, které tu naštěstí po Tobě mám. Vzpomínám, jak jsem si Tě přivezla, jak jsi se rád houpal na houpačce s Dušanem a jak jsi s ním rád spal v jeho pokoji  a samozřejmě i v jeho posteli a jak já proto nadávala. Vzpomínám, jak jsi chtěl baštil jen granule a nechtěl si ani za nic vařené maso a jak jsme se spolu kvůli tomu dost hádali :-)

Vzpomínám, jak jsi měl bolavou tlapku a jaký jsi byl trpělivý a hodný pacient i když tě to opravdu moc bolelo a vzpomínám, jak jsi nesnášel čištění a vykapávání očí, ale vždy jsi poslušně přišel a nechal si mě udělat vše, co jsem musela pro Tvé dobro udělat. Jsem si jistá, že jsi mě měl rád a já Tě měla taky moc ráda. Děkuji.