Mně těžká slova v hrdle váznou, když říci mám Ti: Sbohem buď

Děkuji Ti Maxi za to, jaký jsi byl. Byl jsi úžasný, byl jsi moc hodný a byl jsi pan PES. Děkuji za všechna krásná štěňátka a za Sáru a Roxanu - tvé dcery, které tu naštěstí po Tobě mám. Vzpomínám, jak jsem si Tě přivezla, jak jsi se rád houpal na houpačce s Dušanem a jak jsi s ním rád spal v jeho pokoji  a samozřejmě i v jeho posteli a jak já proto nadávala. Vzpomínám, jak jsi chtěl baštil jen granule a nechtěl si ani za nic vařené maso a jak jsme se spolu kvůli tomu dost hádali :-)

Vzpomínám, jak jsi měl bolavou tlapku a jaký jsi byl trpělivý a hodný pacient i když tě to opravdu moc bolelo a vzpomínám, jak jsi nesnášel čištění a vykapávání očí, ale vždy jsi poslušně přišel a nechal si mě udělat vše, co jsem musela pro Tvé dobro udělat. Jsem si jistá, že jsi mě měl rád a já Tě měla taky moc ráda. Děkuji.