Matka : Chárka z Agátové cesty, Otec : Case Liatris AT Leneyco. ( náš Max)

Naší Šárce se 8.6.2019 narodilo 7 štěňátek. Tři kluci a čtyři holčičky. Omlouvám se, že zde na těchto stránkách už nejsem tak aktivní a prosím, pokud máte fb, tak se přidejde tam. Náš profil je : Agátová cesta. Zde mi webnode neumožňuje vkládat tolik fotek, kolik bych si přála a je pro mne mnohem jednodušší dělat prezentaci štěňátek na fb. Pokrok jde prostě dál. Děkuji za pochopení. Na profilu Agátová cesta jsem hodně aktivní a píšu o životě štěňátek od narození každý den.

Matka : Chárka z Agátové cesty,  Otec : Case Liatris AT Leneyco.

Po delší pauze jsme se u nás opět dočkali štěňátek ...a nadílka byla skutečně bohatá. Šárka ve čtvrtek 27.9. 2018 porodila (císařem) 10 štěňátek. Jeden Pejsek byl nedopečený, byl bez srsti a malinkatý, tak ten po pár minutách zemřel.  Domů jsem si přivezla 9 miminek..celkově jsou maličký. Aby taky ne, když jich bylo tolik a Šárka moc nebaštila. Dnes už vím, že ji to tlačilo, protože to měla všechno v hrudníku a nemohla se proto asi pořádně nabaštit. Všechna štěňátka se mají čile k světu. Jeden pejsek má sice dost vážný problém a nejsem si jistá, zda boj vyhraje...ale rve se  o život statečně. 

Dnes jsem založila deník Šárky, která očekává svá první miminka...v deníku vás budu informovat, jak vše probíhá. Tak nám držte palce.

Ona je to vlastně Chárka, ale já ji říkám Šárka. Měla by mít štěňátka...a už docela brzy. Čtyři by se hádali, zda je vůbec březí, ale vzhledem k tomu, že už 4 týdny žere jak anorektička a přitom tloustne, tak se dá usuzovat, že březí je. Je to peklo...lezu kolem ní po čtyřech, přemlouvám, vyhrožuji ...ale platný mi to moc není. Člověk by jim dal to nejlepší co by si jen myslel a ona to s odporem vyflusne. Jsem z toho na tabletky. Nakrytá je s Maxem...to je Case Liatris...ale já mu říkám Max. No...on běžně taky není moc velký jedlík, tak jejich děti to už asi budou mít snad v povaze či  

Den před výstavou jsem většinou hodně na vážkách, zda vůbec na výstavu jet nebo ne. Zjistím, že ačkoliv jsem se já  snažila, tak buldoci  nikoliv. Nakonec je přesto vykoupu a čekám, zda se vůbec dožiju rána. Na co se stresovat, když člověk neví, zda nějaké zítra bude. Koupání buldoci snáší v pohodě a já taky...jen transport do vany a z vany je poněkud náročnější ....chtělo by to mít u vany dvířka a ty bohužel nemám.

Nastává den D a já se ráno probudím...

Bylo to náročné spíš na moji nervovou soustavu, ale holky byly v naprosté pohodě a bylo jim vše ukradené úplně stejně jako doma. Nakonec to tak nějak odchodily a odplazily ...chvilku se i na nohách udržely a chvilku jsem je musela držet ve vzduchu. Jejich umístění bylo nečekané a má radost nebrala konce...hlavně ve chvíli, kdy jsme konečně v 17hodin všichni odjížděli domů.

Měsíc září mám spojený ne jen se začátkem školního roku, ale taky s klubovou vystavou. Jsem známá tím, že já výstavy ráda nemám. Jsem si jistá, že výstavy nemají rádi ani buldoci. Taky který pes by byl rád zavřený celý den ve výstavní kleci ze které je vytahován jen při nástupu do kruhu a nebo na vyvenčení. Z klece pak musí unuděně sledovat děj mimo klec a to v tom lepším případě. V tom horším případě ho klec flustruje, je nervozní a znechucený. Já na výstavě jsem většinou flustrovaná i když v kleci nejsem. Výstavu v září absolvuji, protože ten den je i bonitace a já tak v jeden den svého psa či fenu uchovním. Den výstavy pokládám za největší oběť a výraz lásky ke svým buldokům, protože lituju je i sebe....ale je to prostě nutnost. Taky si září spojuji s tím, že začnou mouchy neskutečně štípat a snažit se žrát buldokům uši. Nastává doba, kdy repelenty, biolity, mucholapky a repelentní indulony nakupuji ve velkém....bez toho se prostě neobejdu. Tuhle havěť nemám ráda celoročně, ale v září ji úplně nesnáším a i divoké sny se mi v té době dost zdají o tom, jak je lovím a zabíjím i když jinak zachraňuji krom myší úplně všechno.

S nějakým předstihem před výstavou začne trénovaní...na vodítku běžně chodit umí, ale najednou zjistí, že po nich chci chůzi v levo, což právě u Máši byl neskutečný problém....prostě to je pravák a hotovo !!! Vysvětlit rozhodčímu to, ale lze vysvětlit těžko...navíc pokud mluví anglicky. Výstavní postoj je další katastrofa. Buď se o mě opírají a uhnout, tak padnou na bok, nebo se prostě nepostaví ani omylem a připomínají tu dřevěnou žitafu na provázku, co se ji skládají nožičky. Jelikož výstavní ambice nemám, tak buldoky nestresuji a jen se tak snažím, aby pochopily co po nich chci. Mery s Mášou to zcela jistě chápaly, ale měly to zřejmě úplně na háku.

Mery je moc hodná, poslušná a mírná fena s yvrovnanou povahou. Je skvělá.

A jak jsem k holkám přišla ? Měla jsem takové trápeníčko...vlastně toho trápení bylo nějak víc a abych se nezbláznila, tak se vždy přehodím do režimu "smečky" a musím si obstarat štěňátko, abych měla koho opečovávat, starat se o něho a přišla na jiné myšlenky, A proto jsem si přivezla víc než před rokem Mery...užásnou holčičku, velice hodnou a bezproblémovou, která mi skutečně udělala toho nejlepšího terapeuta a vše se u mě tedy znormalizovalo.          Mášu....tak tu  jsem si přivezla začátkem ledna letošního roku. To jsem neměla žádné trápení, ale uviděla její fotku na fb a byla to láska na první pohled co mi nedala spát a musela ji mít stůj co stůj. Máša je taky velice hodná od mala...jen to je trochu větší jedlík než je zdrávo. V pátek se mi vysypala peněženka a musela jsem hodně rychle zachraňovat desetikoruny a dvacky ...ona prostě žere všechno, žere rychle a ráda. V PP mají holky samozřejmě jiná jména, ale to přidám s rodokmenem do sekce "naši současní buldoci". Pro mě to jsou prostě holky Mery a Máša.