Blog

Megy...

07.03.2016 01:13

Snad mi všichni prominete, že dnes to nebude o AB. Megy je můj nejdéle žijící pes...přesněji  fena. Ale není to ani pes, ani fena...je to kamarádka, přítelkyne......dlouholetá členka mé rodiny. Megyně je totiž 16 let a je to opravdu úctyhodný věk na fenu Shih-tzu. Když jsem si to chlupaté klubíčko domů přivezla, tak už jsem měla anglické buldoky a doma fenku Melisu. Mimochodem ...Melisa byla zakladatelkou mého opravdického chovu AB a byla tou z nejúžasnějších psích bytosti, které mi prošli životem a do dnešní doby mám její fotky na různých přívescích na klíče....ale už je v psím nebíčku hodně let.

Tehdy byla Melisa hlavní velitelkou domova a já si přivezla Megynu...plyšáčka úžasného...chlupatého, hodného a roztomilého. Samozřejmě ...jak jinak....spala u mě v posteli. Až později jsem zjistila, že pes do postele prostě nepatří a už jsem od té doby nikdy podobnou chybu neudělala. Zvykla si v posteli náramně...a když už jsem já nějak postupně zjistila, že jsem lakomá na spánek, na postel a že prostě CHCI spát sama...tak to Megy nějak nechtěla pochopit a trvalo opravdu hodně dlouho, než si zvykla ona a i celá rodina. Megyna totiž prokňourala a proškrábala na dveře hodně nocí....a nespal v domě nikdo docela dlouhé týdny. Měla za úkol se skamarádit s Melisou...která by neublížila ani kuřeti. Tak jsem si to titiž já i celá rodina myslela. Jednou takto odpoledne se Megyna.... tehdy ještě štěňátko..šla tedy přimazlit k Melise. Ta měla asi zrovna nějak blbou náladu či co, ale milou Megynu chytla a zamávala s ní ve vzduchu a odhodila ji  jako špinavý hadr. V nějakém šoku...či obavu o tak malé chlupaté nic, jsem nejprve zkontrolovala nebohé klubíčko, které mělo sice hodně pochroumané tělíčko, ale vše bylo slučitelné s životem a proto jsem ošetření nechala na později a milo Melisu jsem řádně potrestala. Přiznám se, že neumím své psy mlátit....nedělám to....prostě to neumím a nechci se to ani učit. Ale tentokrát jsem milou Melisi chytla a omlátila ji tlamku a u toho jsem i výstražně hulákala nějaký indiánský proslov...dnes vám ani nepovím jaký byl...ale určitě se vněm nacházela slova jako : ty svině nedobrá ...atp. Musím říct, že indiánské zaklínadlo mělo tehdy velký úspěch a i když jsem se potom ještě hodně dlouho bála ty dvě nechat spolu bez dozoru, tak se z nich staly úžasné kámošky. Tak úžasné, že si mohly navzájem později pomáhat se štěňaty...což bylo naprosto dojemné.

A proč to vše píšu??? Megynka už z cela jistě odchází z mého života. Je slepá, je hluchá ...i když žere s chutí, tak je kost a kůže a je zde už jen tak na půl. Nejsem necita a rozhodně bych ji nenechala trápit....ale současně nemám ani právo nechat ukončit život, pokud se nedomnívám, že se trápí. Megy se netrápí......jen má velkou vúli zde být a je to trápení spíš pro mě na to koukat. Vzala jsem si ji na klín, za vše ji poděkovala, pomazlila se....a požádala ji, aby ona ukončila mé trápení na ni koukat. Kde je vlastně hranice ???? Kdy mám já povinnost ukončit někomu život ???? Ještě nikdy jsem to nikde nevyčetla..... Pokud pejsem jí, pije, chodí...je vše v pořádku....taky musí projevit radost ze života. Jak to má poznat ??? Baští ráda, chodí,...ale nerozumím její řeči....nevím, zda mi říká, že už ji to tady nebaví a já nemám právo její život ukončit. Je to přeci moje kamarádka...přitelkyně a my dvě toho spolu hodně zažily...šestnáct let je totiž hodně dlouhá doba ........

Dvě volné holčičky...

03.03.2016 17:27

Ráda bych vám představila dvě dosud volné fenky. Je s podivem, že nejhezčí štěně z vrhu...kerému říkám " Panda" je stále volná. Poznáte ji podle kresby na hlavičce....skutečně podobné pandě. Dokonce jsem  uvažovala, že až ji budu fotit do inzerátu, tak ji z legrace vyfotím na stromě :-) Jenže u nás v Písnici jsou teď stromy bez listí a to  mi nepřišlo tak efektní :-)

Štěňátka jsou od písmene "J" ...již druhé abecedy. Já na písmenka tak trochu kašlu a štěňátkům říkám jmény, podle kterých si je lépe pamatuji. Přiznám se, že někdy to jsou  jména poněkud i hanlivá, ale já to tak nemyslím..... Vtírka, Nenažranec, Ukňouranec,atp. Trochu mi to připomíná knížku z dětství .."Neználek " . Tam to byl samý Šloubek, Vroubek, Trumpetka atd...atd..Jména postupně i přejmenuji. Například Panda byla od narození "Mafiánka". Měla černé brýle kolem očí a nedala se přehlédnout......později začala připomínat Pandu a už jí to zůstalo. Od narození to je naprostá pohodářka...povaha pro buldoka typická. Zajímá ji jen "žraní a spaní"!!!! Je s podivem, že spí většinou na stejném místě a převážně v poloze na zádech....dokonce i v polosedě na zádech...podle toho, na kterého plyšáka si právě ustele. Ten kdo si ji koupí neprohloupí, neboť se mi zdá, že je to naprosto bezproblémová a klidná holčička. Je jen škoda, že je málo fotogenická, protože ve skutečnosti je nádherná, ale možná to bude tím, že jsem mizerný fotograf :-)

Druhá holčička byla v mých poznámkách pro každodenní vážení  zapsaná jako Černoočka. Na levém oku měla velký  flek a kolem pravého oka měla tmavý flíček...který hodně zvýrazňuje její pravé očko. V pohodě se mi ji podařilo vždy najít...a "hodit" na váhu na první pokus. Mnohdy tomu tak nebývá...dávám např. na váhu holčičku a pak zjistím, že to je třeba chlapeček :-) Cernoočka byla nejdrobnější štěňátko a trvalo ji poněkud déle, než dostala tu správnou chuť ke žrádlu...pro buldoka tak typickou. Dnes už baští s velkou chutí a možná všechny sourozence váhově časem předběhne...jak už to tak někdy bývá. Je nejmenší a proto je tak trochu šikanovaná, což nemohu dopustit a tak ji malinko preferuji....no, popravdě rozmazuji. Je to velký mazel...protože je to rozmazlovanej rozmazel. Je něžná, klidná a kdybych ji měla dát jméno dnes, určitě bych ji říkala Kytička.

 

 

Šárka, zima a sníh....

02.03.2016 13:14

Poslední den v únoru napadlo tolik sněhu, že jsem si pomalu musela vzít lyže, abych se dostala do psího domečku. Tentokrát buldoky sníh nijak nenadchnul. Byla jsem poněkud zklamaná...domnívala jsem se, že to pro ně bude příjemná zábava...ale nebyla. O romantice nechtěli ani slyšet a Chárku  ( Šárk) jsem z domova musela ven tahat, pomalu jako zvíře, které jde na porážku.... Dokonce jsem ji asi i malinko přidusila, jaký vynaložila odpor.Celou noc ležela u ohrádky štěňat a bedlivě je střežila...dokonce tak bedlivě, že si ani nevšimla, že polovina rodiny kolem ní ráno prošla, když musela do zaměstnání. Nezvedla prý ani jedno oční víčko, chrápala a nechala se i překročit, neboť ležele na nejvíce frekventovaném místě v domě. Rodina i zapochybovala, zda náhodou není hluchá...ale není, to vím naprosto jistě. V pondělí seděla mezi jídelnou a kuchyní...takový ten typický posed buldoka, kdy se zdá, že si sedí jen na ocasu...pokud se to o tom knoflíku, co ani zdánlivě  nepřipomíná ocas tak dá říct. Pozorovala mojí dceru, která něco v kuchyni uklízela....a jelikož dcera uklízela a nepoužívala k tomu potraviny, tak to Šárku nechávalo naprosto klidnou a unuděně seděla nehnutě asi půl hodiny a co se jí honilo hlavou je jen těžko odhadnout. Poté jsem se zvedla  já od PC a odchazela opačným směrem od kuchyně. Šárka ladným pohybem...aniž by použila končetiny se pouze na ocasu otočila směrem, kterým jsem odcházela....jako kdyby seděla na otočné gramofonové desce.....a opět pozorovala, zda na opačné straně se nebude dít něco, co má společného s jídlem a potravou. Strašně ráda baští...až moc a někdy i to, co by baštit neměla. Je to prostě celá maminka.

Ráda bych zde představila Dixi

16.02.2016 18:08

Dixi je z vrhu D 2  z Agátové cesty  a  je maminkou vrhu  " J 2 " z Agátové cesty. Je to krasavice a moc hodná holka. Vše snášela v klidu, trpělivě a velkou pokorou. Za to ji patří můj velký dík i obdiv. Nikdo se ji neptal, zda to tak chce a zda s tím vším souhlasí.....Prostě jsme se my lidé na něčem domluvili a Dixi nezbývalo, než nezklamat. Nebylo vše ideální...to opravdu ne ...ale byla úžasná, skvělá, hodná a trpělivá. A proto i já jsem se snažila být tolerantní, trpělivá a naučit ji vše, co má buldočí máma umět. Dnes je už Dixi ve svém a u svých ...a děti zůstavají ještě nějaký čas u mě.

A příště už Dixi určitě odchová štěňátka doma ve své rodině a bude z ní skvělá máma. Tím si jsem jistá. :-) Dixi má stejný rodokmen jako naše Dorotka...viz. naši buldoci. Je to její sestra a Dorotka byla báječná máma...nejlepší ze všech. Stejně jako jejich maminka Sára.

 

A velitelka vrhu...

15.02.2016 16:24

Zcela jistě je velitelkou Panda.... Všude první, všude se vetře...a baštění je její velký koníček už od mala.

A slíbené fotečky....

15.02.2016 16:20

Jsem ta malá čuňátka musela trochu "opláchnout"...člověk to vezme do ruky a má pocit, že drží lepkavou cukrovou vatu :-) Pak pěkně pod topeníčko na náhradní plyšovou mátku.....a to se to spinká.....

Smutný víkend...

15.02.2016 11:55

Někdy se to tak semele...asi to zná každý chovatel. Dixi se už musela vrátit domu ke své člověčí mámě a tátovi...už mi zde vůbec nepomáhala, ale naopak. Štěňátka byla velice neklidná,protože maminku cítila,...ale maminka se rozhodla, že už je prostě nechce, asi ji vadilo, že mají už zoubky . Babybox neměla nikde po ruce, jinak si myslím, že by je tam zcela jistě našlapala všechny. No...štěnátka ve čtyřech týdnech se umí o sebe už docela dobře postarat a tak se vrhla do své samostatnosti docela statečně. Jedna hodně drobná holčička až moc.....patrně chtěla dohnat, co u maminky zameškala. Během tří dnů neuvěřitelně nabrala a v misce byla nabořená témeř nonstop...to se jí žel patrně stalo osudným. Baštila...byla v pohodě a najednou byla udušená. Patrně si vdechla sladkou smetanu s jogurtem..to ji obzvlášť moc chutnalo. Bylo pozde naříkat, že jsem ji měla více hlídat, když tak hltala...prostě se stalo....opravdu blbá náhoda, která se běžně naštěstí nestává. Nedávám papání do nějakých lavorů...mají tácky, které se použvají pod truhlíky a opravdu by mě nenapadlo, že se může něco podobného přihodit. U mletého masa ano...to znám a tam by se mohlo skutečně štěně udusit...stejně tak suché granule jsou hodně nebezpečné a proto je dávám pouze namočené.

Tak už jich je jen pět a doufám, že už žádný úhyn nebude. Že uhyne malé narozené štěňátko...tak s tím samozřejmě počítá každý chovatel. Velmi nebezpečné a časté je i zalehnutí štěňátka vlastní matkou. Přidělané zábrany na porodníbedně jen snižují riziko...ale zalehnutí zcela nezabrání. Dávat štěňátka fence jen na kojení...tak to jsem se nějak nenaučila. Přijde mi to kruté a proti přírodě a já to prostě nedělám a raději riskuji a počítám s případným dopadem mého riskování. Jen první dva dny fence štěňata občas odeberu, aby se mohla pořádně vyspat a já taky. Potom už fenky mají štěnata stále u sebe. Několikrát za noc se vzbudím a vždy leknutím vylítnu a počítám štěnata...abych v zápětí zase v klidu usnula. Mám fenku i s miminy vedle své postele. Dost často se mi stane...že mi prostě jedno štěně chybí. V panice fenu chytnu a vyhodím ji z bedny, abych znovu počítala a nedopočítala se. Občas si připadám jako blázen, jak hrabu v bedně. Nakonec se ukáže, že milé štěně se vydalo na vandr a našlo si otvor v povlaku na dece a pěkně si spinkalo pod povlakem nebo pod dekou.

Je škoda každého živého tvorečka...tak jsem byla včera opravdu hodně smutná. Už dávno nepláču, ale včera jsem zjistila, že s přibývajícím věkem se k tomu opět možná zase doberu. Snažím se být profesionál...ale jsem taky jen obyčejný člověk, co má na pláč občas i právo.

Dnes bez fotek....

12.02.2016 21:44

Nemohu vám sem vložit ani aktuální fotečky....miminka totiž zvládají své první učení a to baštění. Tak tuto dobu bych klidně ráda přeskočila...pokud by to tedy bylo možné , ale útěchou mi je, že to trvá tak cca 3 dny. Ale jsou to taková čuňátka, že jsou zalepená po celém těle a blahořečím, že je únor a nelítají mouchy...protože to bych tady měla asi slušné rojení a přiletěly by i všechny vosy ze středočeského kraje. 

Potýkala jsem se zde s problémy...přeci jen.... Dixi není zvyklá ani tady, ani na mě a i když se zdála, že je v naprostém klidu, tak v klidu určitě nebyla. Nechtěla baštit. Z prvu vůbec...potom bylo mírné zlepšení, ale vykoupené tím, že jsem  lezla  po kolenách na zemi...a každé sousto ji vkládala do tlamky...aby ho Dixi v zápětí nenápadně vyplivla. Baštila by syrová kuřata s kostí...to jo, to ji náramně chutnalo, ale jelikož není ....tedy nebyla zvyklá na syrové kosti, tak jsem byla poněkud rozpačitá, zda dát či nedat. Každé venčení jsem usilovně hlídala její vyprazdnování a mívám malo kdy takovou radost z hovínka, jako když ho vyrobila Dixi....velký pocit úlevy jsem měla, jako bych ho snad vyrobila já :-)

Jelikož milá mamina trochu své mateřské povinnosti sabotovala tím, že si sežrala jen pro ni přijatelnou denní dávku, tak se to samozřejmě odrazilo na naplnění její cisterny...a následně na denních přirustku miminek. Při vážení jsem nebyla ani trochu spokojená, ale jelikož mám bohaté zkušenosti s Emilčaty, která byla jako blechy, tak vím, že to parádně doženou až zacnou baštit. A tak miláčkům připravuji pochoutky jako zakysanou smetanu s medem....kašičky, mleté masíčko, namočené granulky, dětské piškůtky s mlékem slazené hroznovým cukrem a jelikož  miláčkové naštěstí neodkoukali  anorexii od maminky, tak vše přijímají s povděkem a vše jim chutná. Jsou sice jako čuňátka a rozhodně nepřipomínají novorozence ušlechtilé rasy ... dokonce s PP,...ale já vím, že po absolvování rychlokurzu stolování je malinko "opláchnu" a budu moci fotit, dokud mi paměťová karta bude stačit. Tak fotky příště.

Dnes trochu jinak....

05.02.2016 13:09

Nemam FB ...ani nemám v úmyslu si ho založit, nesleduji TV a téměř nikam nechodím....popravdě ani nějak výrazně neznám  chovatele AB....některé znám jen podle jména, některé z výstav či klubových schůzí...a i v tom hodlám pokračovat. Jsem v kontaktu pouze s majiteli pejsků z naší CHS a mám jen cca 2-3 chovatelé...které občas kontaktuji, nebo oni mně...a které znám tak trochu víc.

Včera večer mi přišel manžel říct, že ve zprávách na Barandově se řešil nějaký problém s AB.Mám různé neřesti, ale s přibývajícím věkem jsem navíc neskutečně zvědavá, což je koníček poměrně časově náročný. Ihned, jak mi to čas dovolil jsem se vrhla na archív Barandova a zmíněné zpravodajství vyhledala. 

Podotýkám, že neznám ani chovatelku ani majitelku pejska o kterém byla krátká reportáž...a nelobuji zde ani za jednu z dam. Už uvedení zprávy mě vytočilo tak, že jsem si musela zapáli cigaretu přesto, že jsem jednu právě zatípla....takové to : Chtěli zdravého pejska a proto se rozhodli o pořízení drahého psa s PP. 

Tento názor naprosto nesnáším a jsem na něj alergická. Lidi !!!!....mějte rozum !!! PP vám nemůže zaručit zdraví daného jedince...proboha !!! Snad jsme všichni normální, ne?? PP je taková záruka, že pejsek je po chovných jedincích, kteří splnují chovné podmínky a vyroste z něho...nebo by měl vyrůst AB a ne např. bulteriér či fr. buldoček a nebo něco mezi tím. V žádném případě to není certifikát na zdraví. My všichni přeci máme rodné listy a taky máme různé nemoce...a já ...jejda...já mám problémů....a  jelikož mě zajímá i můj vlastní rodokmen nebo jinak i můj  PP, tak jsem zjistila, že moje babička a dědeček byli bratranec a sestřenice...taková malá příbuzenská plemenitba, která se u pejsků občas provádí pro zvýraznění určitého úžasného předpokladu. No...a proto jsem tak úžasná...."Skromná"  je  totiž mé druhé příjmení a na druhou stranu už prostě na stáří trochu blbě vidím,v dětství jsem prodělala neštovice, spalničky a přiušnice. :-) Taková malá negativa na tu příbuznost :-) Prostě a zkrátka...Rodný list je jako PP a není to cerifikát na zdravotní stav pejska. 

K danému problému ve zprávách se nebudu vyjadřovat...postačí jen informace, že DKK se u buldoků k chovnosti nemusí dokládat. Buldok není pracovní plemeno a musí se k němu i tak přistupovat. Pokud chce někdo sportovního pejska, tak AB není dobrá volba i kdyby se vám líbil sebevíc. Názor, že pejsek,ale strašně rád chodí, miluje horské tůry a cvičák........no, buldok nemá rozum a předpokládá se, že si ho pořizuje člověk, který rozum má. 

Nemám ani ráda prezentování různých problémů na FB či ve zprávách atp. K čemu je to vlastně dobré??? Že se k tomu budou vyjadřovat lidi, který o tom nemají ani potuchy??? A že těch se tedy najde všude dost...tak tím si buďte jisti. Ono stále platí : kde se dva perou, třetí se směje ...a to platí čím dál tím více.

Potom vznikají takové ty informace, že ten je množitel a ten je taky množitel...a cena vysoká a cena ještě více vysoká. Tak z druhé starny musím zase napsat já ....a ten kdo mě zná, tak ví, že já rozhodně žádný množitel nejsem, o všechna štěňátka pečuji vzorně a s takovou láskou a péčí, o které se mým vlastním dětem asi ani nezdálo, protože jsem tehdy byla mladá a když jsem měla děti jako miminka, tak neexistovaly  žádné papírové pleny ani kapesníčky, žádné mikrovlnky ani automatické pračky atp....ani ústřední topení jsem neměla a musela jsem se sakra ohánět, abych vše řádně vyvařila, abych, složila uhlí a zatopila a vyprala na romo kombi...což byl tehdy vrchol luxusu. Dnes si psí mimina užívám, jako bych byla věčná šestinedělka. A můj názor je ten, že nevěřím, že by mohl existovat množitel AB. Anglický buldok má totož tak náročný chov a odchov, že by to žádný množitel nedělal a cena....cena se mi někdy zdá proti ostatním plemenům nedoceněná....netvrdím že nízká, to ne...ale je to tím, že chov i odcho je časově i finančně náročný a nemluvíme zde jen o narozených miminek...musíme se totiž řádně starat i o ty potencionální rodiče  a ne jen před porodem a po porodu. Já sama například už 20 let nikde nebyla na noc až na jednu vyjímku, kdy jsem jednu noc musela přežít v nemocnici. Opravdu dlouhá noc to pro mě byla. 

Umím si představit množitele plemene, kdy fena sama porodí, sama se postará a v určité době "rádobychovatel" zabouchá na boudu a spočitá, kolik vyleze štěňat. Ale věřte, že tak to u buldoků nefunguje nikdy!!!!!

Novinky u nás......

04.02.2016 12:51

Nedávno jsem na netu četla : Babička si porodila vlastní vnouče...třiapadesátiletá Američanka z Texasa přivedla na svět vlastní vnouče atd...atd. Tak já sice nejsem Američanka a nebydlím v Texasu, ale nějak podobně si připadám :-)

Mám zde štěňátka, která se narodila 16.1.2016. ?Maminka Dixi z Agátové cesty a tatínek Case Liatris AT Leneyco....no prostě náš Max !!! Dixi je tedy sice můj odchov, ale bydlí někde úplně jinde..s úplně někým jiným a já jsem pro ní cizí "teta"...a je teď moje jen na pár týdnů. Nebudu Vám popisovat útrapy před porodem, protože ty už jsem naštěstí nějak zapoměla, ale určitě jsem měla v životě i šťastnější a klidnější dny.

Když se ta malá stvoření narodila, tak se Dixi patrně rozhodla držet dietu a nevzala si vůbec nic. Jsem zvykla, že svým fenám po porodu dělám takové malinko švédské stoly...některá si vybere co uzná za vhodné a některá začne zkraje a bez keců vyluxuje vše, co se nabízí. Dixi měla k dispozici raut, že bych se za něj nemusela stydět ani před ministrem zemědělství.....ale neochutnala nic !!! Vyzkoušela jsem krom lentilek snad úplně všechno, ale sežrala z ruky jen pár kousků...určitě jen pro zachování životně důležitých orgánů, protože žrala asi jako štěně čivavy....navíc se zřetelným odporem ....patrně věděla, čím mně nejvíc vytočí. Bylo to perných 14 dní, po kterých Dixi kupodivu  nezhubla a byla ve výborné kondici a já naopak nabrala a po psychické stránce si připadám jako naprostá troska. Naštěstí se vše znormalizovalo, Dixina se umoudřila... asi uznala, že za to, co jsme ji provedli nás už vytrestala dost a ujala se tedy konečně funkce matky tak, jak se od ní očekávalo a ne jen "jako...aby se neřeklo".!!!! 

Vrh "I"

Emilčata jsou už v nových domovech a včera tady zůstal poslední pejsek úplně sam...protože už mu odešel jeho poslední bráška.A začalo kvílení a naříkání...dokonce i nožičkou dupal a pacičkou mlátil...ale nic platné mu to nebylo, tak se nažral, lehl si na plyšáka a spal...a od té doby je zase hodňoučký a já mu slibuji, že si pro něho taky určitě někdo přijede,protože je to náramný krasavec.

<< 2 | 3 | 4 | 5 | 6 >>