Jak to u nás chodí....

Všechny Vás lidičky zdravím a konečně téměř po dvou měsících  se jakž takž cítím dobře. Poslední dva měsíce jsem prakticky přežívala a vyzobala 4 krabičky antibiotik. Po každé krabičce tak 5 dní super a opět nějaká viroza, teploty, mor a cholera. Tuberu mám asi už chronickou. Jsem strašný pacient -samoléčitel ale to ani rozvádět nebudu. Chci zde napsat příspěvek, proč jsem jaká jsem a proč se spoléhám jen na sebe.

Mám už poměrně starou maminku na venkově a bohužel 170 km od Prahy. Jezdím k ní z nedostatku času opravdu sporadicky, ale denně si telefonujeme. Maminka má Francouzského buldočka fenku a ta má neustále nějaké zdravotní problémy, které řeším telefonicky, popřípadě tak, že pošlu manžela s určitým lékem. Asi to znáte, dáma v důchodu bez auta, k veterináři daleko a důchod tak akorát na léky na srdce atp. Začátkem prosince měla Dita problém, který se nedal vyřešit ani telefonem, ani kdybych poslala rychlého posla v mém manželovi a přesto že jsem už byla nemocná, nechala jsem se takovou dálku odvézt k mamince. Musím podotknout, že pro jiného než moji mámu bych takovou oběť nepřinesla, protože z duše nenávidím opouštět domov,mé psy a jezdit autem takovou dálku. Po "lékařském" zákroku, který Dita přežila bez úhony najednou členové rodiny začali docházet a říkt, jak strašně venku mrzne a jaká je tam strašná zima. Uvědomila jsem si, že domů daleko a u psů že nemám zapnuté radiátory. No...máme mobilní telefony, nic se neděje, to jsem si naivně myslela. Syn byl služebně v Anglii a tak jsem telefonovala dceři. Ta mi oznámila, že je mimo domov a domů se vrátí ve večerních hodinách, abych zavolala Báře, což je snacha. Snacha doma byla. Hurá!!! myslela jsem si. A rozhovor byl následující : Báro, běž ke psům, vlez do kotce ke Kukýnovi a zavři mu malá vrátka - to aby neutíkalo teplo z domečku. Kousne mě??? Ne, on je hodný, nekousne. Máš to ? Jo, mám to. Tak teď běž do domečku, když otevřeš dveře, tak po levé straně je krabička s termostatem a má dva vypínače. Oba dva zapni a nastav tam 25 stupňů. Máš to? Jo....po dlouhé době šikovná holka našla termostat i vypínač a vše nastavila dle mého rozkazu.

V klidu jsem si užívala maminky, v domnění že jsou pejskové v teple a domů jsem dojela někdy v deset večer. Připravila jsem krmení pro pejsky a někdy kolem půlnoci šla krmit.

Jaké bylo pro mě překvapení, když vidím venku v kotci na mramorové podlaze stepovat Kukýna, si neumíte představit. Malá vrátka zavřená a přesto že uvnitř se krásně topilo, Kukýn se nemohl dovnitř dostat, protože snacha mu na můj rozkaz zavřela vrátka do domečku. Chudák uvnitř nakonec nevěděl, kterou nožkou má klepat dříve.

Snaše jsem druhý den řádně vynadala a ona se jen naivně podívala, že jsem ji ale neřekla, že Kukýn má být uvnitř. Pomyslela jsem si něco o blondýnkách a utvrdila se v přesvědčení, že prostě doma být musím ať se děje co se děje, protože ani navigace po telefonu nefunguje.

Kukýn to naštěstí ustál bez nachlazení, ale já mám další zkušenost, že mohu důvěřovat jen sama sobě :-)