Výstavy.....co nás nemá překvapit...

Výstavy nejsou má oblíbená činnost a nikdy jsem se s tím netajila. Opravdui je nějak nemám ráda, ale co dělat...k chovu to patří. Pamatuji si, že před lety, když jsem začínala na výstavy jezdit, tak jsem měla vnitřní pocity stejné.... jako v dětství v ZŠ před pololetní písemnou prací. Strach, nervozita, úzkost...prostě všechno možné, jen ne pocit štěstí a radosti. Můj první pejsek byl ke všemu silně stresovaný a ne jednou jsem musela z výstavy odjet ještě před nástupem do kruhu, z obavy o jeho život....popravdě jsme na tom byli asi stejně :-). Když došlo k nějakému hezkému umístění a nějaký i ten CAC nebo CAJC se získal, tak pocit štěstí, že to máme za sebou, rozhodně přesahoval radost z vítězství...a to opravdu značně. Dnes už to tak neprožívám, strach ani nervozita naštěstí pominula....,ale ani jiná emoční  nálada se bouhužel nedostavila.... jen ta spokojenost, že to máme za sebou. Obdivuji všechny, kteří výstavy milují a vytáhnou ze dvorku všechno, co doma mají a perfektně je v kruhu předvedou. Já se to nějak nenaučila. Vystavuji především fenky, tak před výstavou vždy nervozně sleduji, zda nezačnou jako naschvál hárat, nebo zda se nedostaví nějaký mimořádný problém. Dost mě včera mrzelo, že Fantomas a Guliver se rozhodli v kruhu kulhat. Pamatuji se, že před lety jsem  v Č. Budějovicích chtěla vystavit fenku, kterou jsem si koupila a to Elleonoru z Hradu Grabštejna. Byla to krásná fenka, nikdy neměla žádný problém...a ejhle, přijedeme na výstaviště a Leona...tak jsem ji říkala, najednou začala kulhat, jako by si cestou zlámala nohu na 2x. Neměla jsem tehdy moc zkušeností, byla jsem z toho dost vedle a nenapadlo mě nic lepšího, než ji dát ibalgin, který jsem v té době polykala jako lentilky, neboť jsem měla před operací karpálních tunelů. Než došla řada na feny-tř.mladých, Leona přestala kulhat, v kruhu to odchodila naprosto vzorně a nezchybně a mám pocit, že se tehdy umístila na nějakém předním místě. Nikdy už od té doby nezakulhala.

Buldoci...a zkušení a pravdomluvní chovatelé mi dají jistě za pravdu,že si prostě opravdu občas nekteří zakulhají, obzvlášť v době růstu. Já se musím přiznat, že v době růstu kulhání neřeším a zatím mi to tak nějak prochází. Těžší typ si občas může zakulhat. Dorotka je lehčí typ...není moc žravá a neměla nikdy žádné problémy. Ewelína je žravá...co nesbaští Dorotka, vyluxuje to po ní a kolem 8 měsíce jsem zaznamenala, že na zahradě po zátěži občas zakulhala....taky byla, ale pěkně vypasená. Ubrala jsem ji krmení, omezila pohyb a vše se znormalizovalo bez problémů. Do půl roku opravdu krmte kvalitně a důkladně a pokračujte v tom i nadále, ale jak zjistíte, že pejsek začíná mít nějaký problém, omezte krmení, ale i pohyb. Je třeba, aby vše dorostlo a zpevnilo se a nadváha a vetší pohyb je nežádoucí. To je má zkušenost o kterou se chci zde podělit. V době růstu se může přihodit cokoli...ale žádný z mých dospěláků nemá problém s chůzí a běháním....naopak....jsou to opravdu temperamentní rošťáci....je, ale pravda, že já s buldoky na nějaké dlouhé procházky ani tůry nechodím. Fenky by to možná zvládly...ale já asi těžko :-)  :-)