Jak to doopravdy je...

V poslední době dostávám plno krásných mailíků, ve kterých mi návštěvníci webstránek píšou chválu na stránky a obdiv nad péčí o AB, kterou pejskům dávám.

Pochvala vždy moc potěší, stránky aktualizuji právě pro návštěvníky stránek a milovníky AB. Nerada bych, ale působila jako podivín, pro kterého AB jsou jediným smyslem života a po celý den si jen prohlížím své psy, zda jim náhodou neroste nějaký chlup obráceně a neustále je leštím, krmím, lakuji jim drábky atp.

Jsem úplně normální chovatelka, která se taky někdy pořádně naštve a lehne si k televizi a na psy se klidně "vykašle". Tedy samozřejmě jen obrazně, protože vykašlat se na ně prostě nemůžu, nakrmit je musím, krmení mi taky nikdo neuvaří a nikdo jim za mě neuklidí ani jim nedá čerstvou vodu. Starám se o ně sama a ani bych nikomu péči o své psy nesvěřila. Jen já je znám dobře a jen já poznám, zda jim něco chybí a zda jsou v pohodě. Z tohoto důvodu jsem už 16 let nebyla nikde na dovolené a nikde nebyla ani na jednu jedinou noc. Je pravda, že můj život se opravdu hodně točí kolem pejsků a rodinných oslav se zúčastním pouze za podmínek, že nebudu mít štěňata a nebo....jak už se jednou stalo, tak na svatbu neteře jsem prostě jela s košíčkem plný štěňátek a ta musela být v ohrádce v restauraci pod stolem. Rodina mě už takovou zná a nepřekvapuje je to. Na třídní srazy se školou zásadně nejezdím a působím mezi spolužáky jako nafoukaná fůrie, co se vymlouvá na psy, protože člověk který není chovatelem to nemůže nikdy pochopit.

Starost o psy nepokládám za žádnou svoji oběť, neboť mě to baví a popravdě mi nějaké společenské akce ani dovolená vůbec nechybí a jsem nejraději doma ve společnosti psů. Můj život proto není nijak zvláštní, pokládám se za zcela normální a proto není třeba mi vyjadřovat obdiv. Někdo má koníčka pejsky, někdo chodí na ryby, někoho baví zahrádka. Mně například zahrádka nebaví vůbec :-(