A tentokrát už je zde opravdu nezvykle smutno....

Je to skutečně tak...už i poslední nezbedník dostal pusu na čumáček a odešel do nového domova. Pěkně se zde rozdováděl...bylo legrační pozorovat, jak každý u stolu automaticky zvedal nohy do vzduchu.....kousal totiž znamenitě a lumpačil pořádně. Byl ho plný dům  a opět naučil vnoučata uklízet hračky. Kdo neuklidil, měl smůlu...během chvilky hravě zvládl rozkousat nohu panence  a autíčka schovat tak, že je budeme ještě půl roku hledat :-)

Ale smutno tu je...to tedy jo. Ještě si to plně neuvědomuji, ale najednou jsem zjistila, že mám čas se podívat i na sousedovic střechu, kde mají členskou schůzi hrdličky a nebo si prohlédnout koberec a polštářek, který jsem objednala pro příští štěňátka.  Tento měsíc  nezvládnu žádný komentář, protože mi to už hlásí konec limitu dat...a tak do listopadu mi snad někdo pošle fotečky, jak rošťáci rostou, jak se mají a tak sem samozřejmě vložím. Zatím co vím, tak je naštěstí vše v pořádku a doufám to tak zůstane.