Nožka jako baletky...

Bydlíme na okraji Prahy. Náš dům je 50 m od rozlehlého pole a právě se z pole sklidila pšenice a vzniklo úžasné strniště, než to zemědělci zorají. Vzala jsem na pole Deny, což je fena Německého ovčáka mého syna, ale abych toho neměla málo, tak ji občas na pole vezmu. Miluje házení kamenů, hroud a prostě užasně blbne, skáče, válí se na zádech a nějaké to strniště ji naprosto nerozhodí. Když se vyblbla, odvedla jsem ji domů a vzala sebou Kukýna ve snaze, že vystřídám všechny buldoky. Kukýn šel způsobně vedle mě a sotva vstoupil na strniště, začal přešlapovat a nadskakovat jako baletka.O nějakém úmyslu běhání či válení ve strništi nemohlo být ani řeč, přesto, že jsem to tam za těch pár dní měla už s Deny pěkně vyválené. Ve snaze Kukýna trochu povzbudit, aby nebyl bolestýnek  a rozmazlínek jsem popoběhla sem a tam. Kukýn sice tedy po mém vzoru  taky, ale jelikož jsem dýchavičná tak jsem zbrzdila, rozhodila rukama a říkám mu : tak hele, začni blbnout ne? To jsem neměla dělat !!!! Vůbec jsem to totiž nečekala, ale Kukýn se rozběhl proti mně, výzvu na hraní vzal doslova, skočil na mě svojí plnou váhou a drobeček to zrovna není, já to nečekala a už jsem se válela ve strništi. Jestli strniště píchá nebo ne jsem fakt nezaznamenala, protože mi prasklo v kotníku a bylo mi na omdlení. Na poli se mi omdlít nechtělo, jak znám mojí rodinu, našli by mě asi po vánocích, tak jsem se kulhajíc dobelhala domů a před zraky svědků se svalila na dlažbu jako špalek. Jen jsem zaslechla manžela jak říká : co se ti stalo? jsi bílá jak stěna. Zamumlala jsme něco aby se postarali o Kukýna a sundali mu obojek.

Ostaní AB měli prostě smůlu a další hrátky na strništi jsou odložené na neurčito!!!! Já jsem momentálně ráda, že se kolem nich aspoň belhám, ale dokud dýchám, starám se o ně i kdybych měla jezdit na invalidním vozíku. Kukýn nemůže za to, že má paničku nemehlo :-)