Megy a Barbora

Megy a Barbora nejsou buldoci, jsou to...tedy byly to chovné feny plemene Shih- tzu a do chovatelské stanice z Agátové cesty bezesporu patří. Jednak zde žijí od narození a jednak jejich štěňátka v PP měla napsáno z Agátové cesty a Barborka je náš odchov a proto i ona má v PP napsáno že je z Agátové cesty. Fenky jsem na chov přestala využívat ve chvíli, kdy Barborka měla komplikovaný porod, musela na císaře po kterém mi málem umřela. Toto plemeno není na císaře zrovna moc zvyklé a po probrání z narkózy měla Barborka poměrně silné bolesti a dramatické chování, které jen díky mým zkušenostem nedopadl fatálně, ale šok a následná smrt už byla hodně blízko. Proto jsem holky přestala na chov využívat a od té doby zde žijí a nikdo u nás si neumí představit, že tu prostě jednou nebudou, protože oni nikdy žádné zdarvotní komlikace neměly a tak jsem vše brala tak, že nevyžadují žádnou zvláštní péči a jsou vlastně asi nesmrtelné.

Je jim téměř 10 let té mladší a 14 let té starší. Nepamatuji, že bych se na ně kdy musela nějak vážněji zlobit, jen malé drobnosti, když si bezdůvodně zaštěkají. Nikdy se mezi sebou ani náznakem neporvaly, nezavrčely a obě se strašně moc milují. Jediný prohřešek, který za 14 let Megyna provedla bylo, že jsem jednou měla téměř 1 kg pěkného nakrájeného hovězího na stole připravené na tatarák a ona neodolala a když jsem odběhla, tak vyskočila na židli, na stůl a pěkně všechno sežrala a nezbyl ani flíček. Hledala jsem maso všude, už jsem si říkala že jsem popletená a někam jsem ho bezmyšlenkovitě dala a až když Megyna vyzvracela část naší večeře, tak byl pachatel usvědčen. Barborka, ta mladší je zase šílený stresáček a jednou určitě umře při střílení rachejtlí nebo při bouřce. Na silvestra musí dostávat sedativa. Jinak opravdu za svůj život žádný problém, pouze odčervení a pravidelné očkování.

Obě holky už nemají přední zuby, což jim vůbec nevadí. Megyna už je hluchá dlouho, ale mojí znakovou řeč zná výborně tak je to taky v pohodě. Nakonec jejich život je jeden velký rituál. V letošním roce spadla Megyna poprve do bazénu a proto jsem usoudila, že už je asi i trochu slepá. Štěňata buldoků holky nemilovala nikdy, sice by jim neublížily, ale raději od nich utečou a nevyhledávají je. Myslela jsem, že chtějí klid. Můj vnuk si ale pořídil morče a holky z něho jsou naprosto fascinovaný. Neustále vyhledávají jeho přítomnost, jsou vyloženě rádi v jeho přítomnosti a to mě docela překvapilo.

Bohužel se u Megyny začínají projevovat stárnoucí problémy vážnější a já najednou zjistila, že holky asi nesmrtelné nebudou. Doufám, že tu s námi Megyna bude ještě dlouho a nevezme to rychlejší průběh, protože si vůbec neumím představit, jak by žila Barborka bez ní. Megy bez Barbory asi ano, ale Barbora bez Megyny určitě ne a umřela by žalem.

Chtěla jsem alespoň tímto článkem vyjádřit, že mám obě holky moc ráda a patří do mého života stejně jako buldoci a cítím se trochu provinile, že se o nich tak málo zmiňuji.