Vzpomínka na Megy a Barborku...

Tyto stránky byly původně na plemeneno buldok a shih-tzu. Bude to již 17 let, co jsem si domů přivezla Megynu, podle PP Graceful Missi. V té době jsem už sice měla asi tři buldoky, ale od mládí se mi do cesty pletla i chlupatá pekinézka Pegyna. Když zemřela stará Pegyna, okamžitě ji do týdne nahradila malá Pegyna II, která jako by té staré z oka vypadla. Stejné zvyky i zlozvyky, stejná barva...prostě úžasná. Tenkrát jsem ji vyžadonila od pana Peroutky - poradce chovu pekinézů, který si ji původně chtěl nechat pro sebe. Pegyna II mi zemřela při prvním porodu za dost dramatických okolností, kdy nakonec musela na císaře, ze kterého mi zbyla maličká Pegyna III, ale maminka se neprobudila z narkozy. Pegynu III jsem odchovala sama, bez pomoci maminky a byla nádherná,úžasná...ale i když rodina hodně naléhala že si ji necháme, tak jsem malou Pegynu prodala a zařekla se, že pekinéze už nechci. Toužila jsem po Dandie dimont teriér- pes s nejkrásnějšíma očima. Nějak jsem ho tenkrát nesehnala a zamilovala se do plemene Shih-tzu. Do domácnosti tedy přišla Megyna, což se nelíbilo tehdejší mojí zakladatelce chovu buldoků, Melise. Jednou mi milou Megynu řádně převálcovala ve své tlamě a já asi z leknutí milou Melisu pořádně zlmátila. Ať pátrám ve své paměti jak chci, tak to za celou dobu, co chovám buldoky, bylo jediné fyzické potrestání. Protože ať moji buldoci provedli cokoli, tak jsem je nikdy fyzicky nepotrestala...a že tedy škody za ta léta nadělali opravdu hodně. Melisa to přežila,malá Megyna  taky a díky tomu se narodilo velké přátelství mezi oběma.Megy se stala štěnětem roku časopisu Planety zvířat, byla slavná a taková hodně pohodová. Když měla první vrh, tak rodila jedno štěně za druhým a když dorodila, tak měla v pelíšku osm chlupáčů. To tedy bylo něco !!!  Poradce se na vrh přijel podívat i když to tehdy nebylo zrovna zvykem a řekl mi, že je to velká rarita a že to chtěl vidět, protože ví, že vlastním pouze jednu fenku shih-tzu :-) Najednou sem měla byt plný plyšových šicek....prostě nádhera. Z Jejího druhého vrhu jsem si nechala Barborku.

V mém životě od dětství prošlo opravdu hodně pejsků. Každý z nich byl v něčem jedinečný a úžasný. Ale,....ale Megyna byla Megyna ....opravdu nejlepší pes mého života. Do věku 17 let mi nikdy neonemocněla, nikdy nic neprovedla, byla čistotná, hodná, poslušná...snad jen trochu víc na mě fixovaná, protože jsem ji vždy byla na blízku. Pokud jsem odjela jen na delší nákup...tak celou dobu proštěkala u dveří. Poslední tři roky její život nebyl už tak moc zářivý. Byla stará,slepá, hluchá...jen mi nepřišlo že by trpěla. Žila se  svojí dcerou Barborou pohodový život, Ty dvě na sebe nikdy nezavrčely, nikdy se neporvaly, na sebe nežárlily. Obě byly uchovněné a i o štěňata se staraly společně...bylo jedno, která je zrovna porodila. Vždy jsem říkala, že až odejde jedna, odejde  steskem druhá. Jen proto jsem s Megynou nejela na tu poslední vysvobozující injekci. Poslední půl roku hodně kašlala, což způsobovalo srdíčko. Barborka vážně onemocněla náhle asi před měsícem. Selhání ledvin, což ve věku 14 let není nic zvláštního. Včera nadešel den, kdy jsem s těžkým srdcem rozhodla, že už to není život, ale trápení. Statečná jsem nebyla...17 let života je dlouhá doba...hodně dlouhá doba.

Tímto bych jim chtěla moc poděkovat za jejich lásku a věrnost a za to, že byly. Byly obě úžasný. Děkuji Vám holčičky moje.