Re: prostě brečím....

Datum: 04.01.2013 | Vložil: Ladislava

Ano, je mi to taky velice líto. Max byl dobrý pes a pohodář.Neměla jsem ho od štěňátka, ale o to víc jsem si vážila našeho vzájemného vztahu, věděla jsem přesně co od něho čekat a jak zareaguje v dané situaci. Jenom tu smrt mi nedal předem znát a zaskočil mě tedy jedinkrát za tu dobu co jsem ho měla. K podzimu měl určité problémy, které jsem považovala za "nedobré" od kterých se nedá nic radostného očekávat. Trpěl nechutenstvím a strašně moc a abnormálně pil. To se, ale jako zázrakem někdy v listopadu srovnalo, začal baštit dobře, jeho žíznivost se taky znormalizovala a dokonce jsem si pochvalovala, že se mu hodně zlepšili oči. Max od té doby co jsem si ho koupila hodně trpěl na záněty spojivek...pravda že více v létě. Max miloval buchty. Když jsem koukla z okna a on usilovně koukal do okna, zda si všimnu že mě sleduje, tak to prostě nešlo mu nehodit kus vánočky nebo nějaký ten vanilkový rohlíček. Obzvášt ve vánočním čase jsem buldokům dopřávala hodně papáníčka a Max s takovou chutí vše sbaštil, že by mě ani omylem nenapadlo, že
se jeho čas krátí.Jediné, co na něm bylo jiné a co mi tedy myšlenka prolétla proč to dělá bylo to, že nechtěl ležet v pelíšku. Léta spal v plastovém pelechu na dece a nikdy nebyl jako ostatní, aby tahal deku ven a zase dovnitř tak, jako to dělají ostatní buldoci. Pěkně si deky považoval a pěkně si v pelíšku liboval. Taky z toho důvodu dostával vždy tu nejlepší deku, protože ji nikdy nezničil. V posledním měsíci v pelíšku nespal. Deku vytáhl..naštěstí ne ven, ale před pelech a ležel jen na dece, což bylo zvláštní. 1.1. neměl sežranou svojí krmnou dávku, ale nic více jsem na něm nepozorovala a nepřikládla tomu žádnou váhu. Bouchalo to zde všude kolem jako o závod a pokládala jsem to, že je Max na starší kolena už tak trochu ze střílení rachejtlí vynervovaný.
Jsem opět nemocná a tak jsem se ani nechtěla moc jitřit a proto se o pohřbení Maxe musel postarat manžel a syn,protože jsem si samotřejmě pobrečela a teplota mi opět vylítla hodně vysoko. Večer jsem ani nedokázala jít pokrmit a požádala jsem kamaráda, aby to udělal za mě. Až dnes jsem dokázala vstoupit do domečku a všem pejskům říct, že už nemáme Maxe. Opuštěný pelíšek a jeho prázdný kotec ...chvilku jsem si tam poseděla a zavzpomínala . Asi jsem si naivně myslela, že tam snad najdu nějaký poslední vzkaz, ale nic jsem nenašla. Max zemřel venku, z okna jsem si
všimla, že leží venku, což bylo divné a tak jsem otevřela okno a volala jsem na něho..potom už asi hystericky řvala a letěla jsem si pro župan a ven za ním, ale tušila jsem co uvidím. Ležel klidně, jako by spal a musel být mrtví jen malou chvilku. Co mě moc trápí je vědomí, že se snad šel rozloučit, že mě vyhlížel do okna až z toho usnul. A já se bohužel v té době potila v posteli ze chřipky. Ach jo, snad mi to odpustil.

Přidat nový příspěvek