Opravdu nestíhám fotit a ke všemu jsou v současné době štěňátka poněkud upatlaná :-) Musela jsem už milá Emilčata trochu rozsadit. Šest silnějších už obývají mojí kuchyni a zvykají si na samostatnost. Jsou tedy většinou zapatlaný až hrůza...protože si o sebe otírají neustále čumáčky  a probíhá to asi tak, že namočí tlamičku do misky...udělají pár polknutí, ale v zápětí  musí zkontrolovat, zda sourozenec nemá v tlamičce něco lepšího....nebo se najednou nedostane k misce a obíhá všechny sourozence ze zádu a pěkně je opatlá  a  jelikož je nemohu neustále máchat jako káčata, tak jsou prostě trošku ušmudlaný a čuňátka. Ze zkušenosti vím, že tento proces trvá zhruba tak tři dny a pak nastane rozumné stolování. Zvládají to všichni perfektně. Emilce jsem nechala v ložnici čtyři menší, ale i těm už samozřejmě nosím misku s baštou. Emilka kupodivu nevyhubla na kost, jak by se dalo očekávat...naopak je ve výborné kondici, což se nedá říct o jejím vemínku, které má opravdu dost pokousané, protože Emilčata mají opravdu ostré zoubky a 10 potomků je slušná nálož. Jedna milá návštěva štěňátkům přinesla půl tašky pacholíků ...a to je tedy něco !!!! Pacholík bych řekla, že je nejoblíbenější bašta pro štěňátka a dokonce předčí i mletou syrovou hovězí svalovinu.

Všechna štěňata výborně chodí...opravdu je radost koukat, jak jsou ty malé blechy pohybově výborný. Taky musím uznat, že na to, kolik jich bylo ve vrhu, tak jsou už pěkně baculatý a dohánějí to, že se narodila  menší porodní váhou. Ze všech budou buldoci jak se patří!!!

Zdravíme všechny příznivce AB a podáváme informaci, že nás právě čeká týden učení. A co se budeme učit ???? No...přeci baštit jako velký holky a kluci!!!

V pátek to začalo...nejprve štěněcí mlíčko pěkně z mističky. To mlaďochy nikterak  nezaujalo a měla jsem pocit, že si to pletou s koupáním. Občas si myslím, že si všichni kolem mě myslí, že nemám co na práci a tak se prostě postarají, abych nějakého koníčka  měla. Štěňátka se čile přidávají, abych měla co nejvíce prádla, abych je po každém krmení musela jedno po druhém vytřít do sucha ....a to po naprosto marné snaze, protože mléko bylo všude možně...jen tam kde jsem chtěla aby bylo, tak tam pochopitelně ne. V sobotu jsem tedy přišla na návštěvu do pelechu s piškoty...pěkně namočené v teplém mlíčku. Má snaha byla sice malinko oceněna, ale nebylo to ještě to, co bych si představovala. V neděli jsem tedy vyrukovala s mým největším trumfem, který nikdy nezklamal a tak se stalo i tentokrát. Namlela jsem kvalitní zadní  hovězí ....to je přesně chvíle, kdy mužský v tomto domě nenávidějí štěňata a závidí jim masíčko, ze kterého si představují  španělské ptáčky a místo toho dostanou k obědu meruňkové knedlíky :-)

Maso prostě nikdy nezklame a Emilčata se do bašty pustila s chutí a snažila se předvádět, že jako už umí baštit dávno úplně v pohodě. Nacpala se tak, že Emilka si mohla na celé odpoledne trochu odpočinout a lítala tedy po zahradě. Myslím máme vyhráno...jen dopilujeme pár maličkostí jako je...nelezeme do misky, pustíme vedle sebe sourozence, nehltáme, nehádáme se a při jídle nemluvíme. Jak pochopí, co po nich chci, tak to bude paráda a potom už pojedou s váhou tak, jak je vlastní pro buldoka...a nějaká nízká porodní váha nám už bude pěkně ukradená.

Emilčata i s maminkou  ještě zůstávají u mě v ložnici v podnájmu, i když ve třech týdnech ostatním vrhům  běžně domlouvám stěhování do kuchyně či jídelny, abych  se taky konečně i spravedlivě vyspala v klidu. Emilčatům dám týden navíc...určitě si to zaslouží.....

A já nechci nic zakřiknout...ale povím vám....MY JSME TO SNAD DALI .......jupiiiiiii

Tak jsem zjistila, že sem píšu všechna moudra, která jsem za léta chovu AB nasbírala, ale ještě nikdy jsem se nezmínila o váze štěňátek a jejich příbývání. Štěňátka se narodí s nějakou váhou a je to jako u dětí. Některá máma člověčí je malého vzrůstu a váhy a přesto rodí děti kolem 4 kg a naopak. U fen to je stejně tak....ale navíc je to u fen dáno počtem štěňátek. Pokud má fena v sobě jedno štěňátko...tak si s porodem klidně  může vyčkávat až např. do 66. dne a narodí se ji půl kilový macek. Pokud má v bříšku fena štěňátek víc, tak se vždy mezi nimi najde nějaký nezbeda, který už chce ven, je to malinký zvědavec a tak musí prostě už všichni ven. Nikdo se jich na nic neptá...prostě se musí narodit všechna mimina i kdyby ostatní se ještě v mamince chtěla válet 3-5 dnů. Když je ve feně navíc tak početný vrh, jako měla Emilka...tak je vůbec s podivem, že fenka svojí březost zvládala tak, jak ji zvládala Emilka. Štěňátka byla donošená, prostě hotová a na porod připravená....ale malá. Když je štěňátko malé při porodu, tak to samozřejmě neznamená, že z něho bude Toy buldok.  To rozhodně ne. Je to stejné jako u lidí a z minka 2,60 kg může samozřejmě vyrůst dvoumetrový čahoun s váhou hodně přes metrák. Je to totiž dané geneticky. S váhou u štěňátek je to tak, že je tak nějak dáno, že pokud štěně prospívá tak jak má, tak v deseti dnech zdvojnásobí svoji porodní váhu. Pokud je vrh početný a při porodu jsou váhy štěňat ve vrhu rozdílné, jako měla Emilka, tak je to občas komické. Jeden pejsek měl při narození 11 dkg...vůbec jsem nedoufala, že to přežije, protože i jorkšíráky jsme mívali při porodu větší. A ejhle...kluk prospívá suprově a má se čile k světu. Pokud má ale sestru, která měla porodní váhu 26 dkg, tak ta má v deseti dnech 52 dkg a on 22 dkg. Ono to potom vypadá, jako bych  sesypala dva vrhy různého stáří do jedné bedýnky, ale tak tomu opravdu není. Všechna mimina jsou Emilky, všechna prospívají výborně, jen jsou prostě drobnější, ale nemám strach...všechna to bez problémů doženou a už brzy. Ona i ta moje Šárka, kterou jsem si nechala, tak ten vrh byl taky trochu pozadu od normálu, protože Roxana měla zdravotní problémy. Dnes je ze Šárky nádherná buldočí slečna. Co nádherná....přenádherná a každý kdo ji vidí, tak ji prostě chce. Ale holčina není na prodej!!! Jsem z ní nadšená, je hodná, krásná, chytrá...prostě NEJ!!!!

Na druhou stranu musím říct, že jako chovatelka mám samozřejmě moc ráda, když jsou štěňata tlusťoučká, kůžatá....ale ono se nesmí nic přehánět. Není totiž nic horšího, než tlusté štěně, které leží jako kobercová předložka a je tak tlusté, že se nemůže postavit na nožky a je rozpláclé svojí vlastní váhou. To rozhodně není to, co je správné. Emilčata jsou jako větší blechy...ale je to velice roztomilé, že všechny blechy krásně chodí, hrají si a potom usnou a spravedlivě spinkají a jsou na sežrání. Když na ně koukám, tak se mi srdíčko tetelí blahem a pýchou a slibuji jim, že už za dva dny je budu učit baštit maso a že pak pojedou jako přehnojený muškáty v květnu. Ale to už mrňata umí chodit a už to bude báječný, protože u misky s krmením budou stát, jako velký kluci a holky. A taky musím říct, že letos budu mít opravdu krásné Vánoce, protože tento vrh je pro mě opravdu mimořádný...že těch 10 rošťáků mi dělá už téměř 3 týdny společnost v mé ložnici. Zatím se mi podařilo jich mít nejvíc 8.

Starost, práce a péče je opravdu strašně a strašně moc náročná...ale ta radost, pýcha a štěstí ...tak to jen tak někdo nepochopí. Je to prostě můj život a tam někde nahoře je někdo, kdo mi fandí a pomáhá mi. Jsou to moji báječní rodiče...pevně v to věřím, protože po nich to mám  v krvi...a tímto jim moc děkuji!!!!

Světe div se, ale konečně mě to k vám pustilo. Tím myslím, že Vám mohu konečně napsat novinky, aktuality atp. Hlava mi to totiž nebere, že čím více lidí se na můj web podívá, tím ztrácím limit dat. Něco je asi rozbité,...ale podle mně je jisto jistě někde chyba :-( 

Mimina jsou opět nádherná, úžasná, hodná...prostě ta nejkrásnější štěňátka na světě. Taky jak jinak, když jsou všechna moje!!!! Jsou samozřejmě malinkatá oproti jiným vrhům u nás, ale je jich jako máku, tak je to pochopitelné. Všechna prospívají tak jak mají a i ten malinkatý je sice malinkatý, ale úměrně ke své porodní váze přibývá přesně tak, jak má....jen ten rozdíl je malinko markantní. Z Emilky se stala důležitá maminka a mám z ní radost. Je to vzorná máma a musím se ji trochu omluvit. Nějak jsem počítala s tím, že to bude mamina taková trochu na baterky a první tři dny můj názor malinko utvrzovala...ale dnes je z ní opravdu dobrá máma a na to, kolik má kolem sebe háďat, tak musím i říct, že je super máma a zvládáme to spolu skvěle. Hádáme se spolu jen jednou denně a to, když se do ní snažím vpravit denní dávku nutných vitamínů ....a to je skutečně hodně velká nutnost při tak početném vrhu. Ty přípravky nejsou zrovna levné a ochota je přijmout není ze strany Emilky zrovna příznivá a to je jediný moment z celého dne, kdy mi silně leze na nervy. Překvapivě jsem zjistila, že jsem poměrně lakotný člověk...protože vyplivnutých 160,- kč na dlažbu mojí osobu přivádí do hysterického záchvatu!!! Sama  pro sebe  lituji investici i na celaskon...dokonce i s pozvolným uvolňováním!!! Když tedy Emilka pomalu ze sebe vydáví dávku.....kterou bych ji snad i možná záviděla, pokud bych kojila, tak jsem arogantně vzteklá a když se navíc tváří, jako že jsem nemožná krá.va a nejraději by mě tedy kousla, tak používám i vulgární slova. Ale jinak je úžasně hodná, v noci mi neleze do postele a ani se o to nesnaží, což nemohu říci o ostatních fenách, co vlastním. Vlastně musím říct, že jsme si docela pohodově rozdělily své funkce, do ničeho si výrazně nekecáme a staráme se o ty mrňata s láskou a péčí jak to jen umíme.

Ano, opravdu už věřím na zázraky a pod to se mohu klidně podepsat!!!! Nejsem ani mladá, ani hloupá ženská a v chovu buldoků už mám opravdu dost slušné zkušenosti,....ale po dnešním dni nevím...nevím...prostě jsem začala věřit na zázraky :-)

Emilka zabřezla a po celou dobu březosti byla tak nějak  v pohodě. Tedy v pohodě byla určitě...jen mi lezla na nervy a to s tím, že spala a pobývala z 90 % venku. Je sice poměrně teplý a slunečný podzim, ale měla jsem pocit, že tráví dny i noci venku a vůbec nechodí do domečku do své ložnice. Dokonce jsem několikrát zkontrolovala i její lítačky, zda jsou v pořádku, ale v pořádku byla. Taky Emilka mimořádně málo baštila. Je to fena, které poměrně dost papáníčko chutná. Je odchovaná u mě, ale téměř do dvou let žila jinde a podařilo se mi ji koupit zpět, když ji bylo cca 22 měsíců a na můj vkus byla hubená a špatně živená. Když se  "vrátila´" zpět do svého rodiště, tak dohnala vše, co v minulém domově neměla a stala se z ní nádherná fenka, kterou jsem uchovnila.

S určitým předstihem před porodem si beru feny domů a to z důvodu toho, abych je měla na očích, abych jim zajistila větší pohodlíčko a abych je měla prostě víc na očích. Emilka byla naprostá pohodářka a každý den se mnou chodila úplně v pohodě na procházku kolem domu do poslední chvíle...schody vyběhla, jakoby ani nebyla březí, nestěžovala si a ani nepůsobila dojmem, že už je z březosti úplně otrávená a unavená. Naopak...byla velice temperativní a veselá. To u fen nebývá zrovna zvykem a poslední dny bývají protivné, unavené až utahané...líné a protivné...což jim samozřejmě toleruji a snažím se jim zajistit co nejvíce pohodlíčka...prostě i svoji peřinu bych jim klidně půjčila :-)

Emilka neměla zrovna nějaké max bříško...měla ho takové souměrné na obě strany a když se mě někdo zeptal, kolik si myslím, že bude mít štěňátek, tak jsem jim jen odvětila, že nevím, že na sono nechodím a nechávam se překvapit a že mi je úplně jedno, kolik jich bude mít, ale hlavně ať jsou zdravé a Emilka taky. Sama jsem si samozřejmě tak nějak říkala, že buď bude mít 4 normální, nebo 6 menších. Opravdu se to nedá ani po létech zkušeností odhadnout. Mohou být štěňátka malá, nebo velká, nebo může být hodně plodové vody atp.

Dnes nastal den D. Teplota klesla pod 37 a Emilka odmítla i masové lahůdky,jako pečenou svatomartinskou husičku včetně jatýrek. Jelikož to byl 63 den od krytí, tak jsem s klidně císaře objednala, protože to opravdu nemělo cenu čekat na další příznaky.

Pan doktor se vždy jen tak ...aby se neřeklo zeptá, zda to mám dobře spočítané. Ano, mám. Jsem už sice poslední dobou trochu senilní, ale do 63 ještě počítat umím.

Pro první štěňátko si vždy chodím já a v pleně si ho odnáším a na stole si ho oživuji atp. Další mi  už nosí manžel, nebo dcera...či jiný pomocník, kterého u císaře potřebuji. První štěně bylo opravdu nezvykle malinké. Pan doktor se podivil a já taky...druhé štěně opět malinké...už se mi chtělo omdlévat...Proboha!!! to není možné...přeci poznám kdy chce fena rodit!!!!! Ale štěňátka byla hotová, hned zrůžověla a ječela jak o závod. Příbývalo další a další...Už jsem je neměla ani kam dávat...nestíhala jsem je ani počítat a odhadovala jsem, že už jich mám na stole cca 7 a volám na doktora : Je tam ještě něco ???? A pan doktor odvětil....teď jdu na druhý děložní roh...a manžel mi nosil další a další mimina. Už jsem křičela : to není možné !!! to tam snad máte pod stolem ještě jednu fenu ne? Prostě jich celkem bylo 11.

Ještě nikdy jsem neměla ve vrhu 11 štěňat. Měla jsem jich maximálně 10, ale domů jsem si nikdy víc jak 8 štěňátek nepřivezla....prostě bylo třeba nějaké neživotaschopné, nebo mrtvé.

Tahle malá Emilčata jsem domů přivezla všechna. Některá jsou ve velikosti jorkšíráka, ale rvavost do života mají vskutku velkou. Kdyby mi někdo odpoledne řekl, že Emilka má v sobě 11 štěňat, tak se mu vysměji do tváře.

Jedno ale přiznám. Velkou radost z toho nemám. Byla bych raději, kdyby bylo 6 pěkných a velkých štěňátek. Tahle jsou opravdu malinká a koukají z toho jen problémy a starosti především pro mě. Tak nám lidičky držte palečky...ať to DÁME!!! Já i ta mrňata.

Tak se opět po krátké odmlce připomínám. Máme se naštěstí všichni dobře. Buldokům venku nastalo "válecí" období a spíše se povalují uvnitř domečku... ve svých ložnicích. Opalování na sluníčku už neholdují tak, jako v letních a horkých dnech ...a já jsem vlastně docela ráda a jejich povalování uvnitř vítám s klidem v duši, že jim není vedro, nehrozí jim rozdýchávání atp....konečně stresové období tropických  veder  vystřídal opravdu příjemný podzim, na který jsem se těšila.

Šárka je miláček...opravdu jsem z ní nadšená, ....je nádherná, krásná, úžasná.... a jako bonus ....je opravdu strašně moc hodná a klidná. Jako všichni buldoci, kteří zůstanou u mně doma, tak samozřejmě i Šárka nebaští granule. Granule dostává, ale není hloupá a tak je jednoduše nebaští a ponechává si je v misce jen jako určitý doplněk domácnosti :-) A když se hodně nudí, tak vezme misku do tlamky a všechny granule vysype....abych se s ní taky mohla alespoň trochu pozlobit, co to zase vyvedla. Jinak se s ní totiž nemohu vůbec pro nic zlobit. Je to hodná holka. Miluje děti.....vnoučata jsou její parťáci a já nemohu pochopit, že si mnozí majitelé stěžují, že jich štěňata kousají,,,pomalu jim rvou svalovou hmotu z těla, mají po rukou kousance, hematomy po celém těle atp. Opravdu jejich tvrzením věřím a chápu je, ale  naše děti si s Šárkou hrají opravdu denně a to několik hodin a skutečně se dosud nestalo, že by se je snažila lovit, kousat, šikanovat atp.Když se k nim náhodou vetřu, abych zhodnotila kvalitu Šárky a vnoučat současně, tak ta malá holčina přiběhne ke mně a připomíná mi,jakoby absolvovala několik kurzů cvičáku. Sedí a kouká na mě jako bych ji život dala já sama....a když si ji vezmu na sedačku, tak nelítá a nechce ochutnat vše, co by mohla i nemohla, ale láskyplně si tedy lehne vedle mé hlavy a myslím by tak vydržela i hodně dlouho, ale nemám opravdu tolik času, abych to mohla vyzkoušet. Jsem moc ráda, že jsem si ji nechala...ale to jsem byla ráda vždy, když jsem si nechala každé své štěňátko pro další chov.

Pro bezpečnost Šárky jsem přinesla velkou klec a pokud Šárku nemám pod dohledem a nebo si s ní nehrají vnoučata, tak musí jít do klece. Je to pro její bezpečnost a můj klid, protože staré fenky šhih-tzu musí mít otevřené vchodové dveře. Jsou to již hodně staré dámy a i tak se jim někdy nepodaří donést plný močový měchýř ven.....ono 16 let je na psa požehnaný věk a tak trpělivě loužičky  utírám a nezlobím se. Ani sama nevím, jaké čeká stáří mě a zda jednou nebudu na plenkách :-)

 Milou Šárku jsem načapala venku před domem...... ve snaze se kamarádit se šickama, které o ni Vůůůůůůůbec nestojí, za nimi vyběhla a venku se jim silně vnucovala. A to by mohlo dopadnout tragicky....je tam totiž bazén a plno nebezpečných míst na pády  a tak když na ni nemám zrovna čas a vchodové dveře jsou otevřené, tak mimino musí do klece. Nutno dodat, že klece jinak nemám ráda a držení psa v kleci odsuzuji. Bezpečná ohrádka, nebo klec v tomto případě není na závadu a Šárka má klec prostornou, velikostí na dva dospělý buldoky a pohodlně se k ní vejdou i dva vnuci ve věku 9 a 6 let. Cpala se k nim navíc i čtyřletá vnučka a asi by se i vešla, ale to už by jim tam bylo těsno a tak jsem děti vyhodila z klece a ponechala tam jen němé stvoření. Šárka si na klec okamžitě zvykla, má tam hračky ....díky dětem někdy i naprosto nevhodné hračky a vše tedy probíhá tak, jako že se mi nezdá, že by Šárka byla týrané zvíře. V noci vše usnulo a zavládl domem neuvěřitelný klid, kterého si užívám tak, že se mi kolikrát ani nechce jít spát. Jakmile jsem zhasla všechna světla a zavřela i dvířka od mikrovlnky, tak nastala skutečná tma a já ulehla do peří. Ještě jsem ani nestačila zaujmout svoji spací polohu, která připomíná vyždímaný hadr, tak se najednou domem rozeznělo aaauuuu,,,,úúúúúúůůůů, ohmmm....prostě mi dokonce přišlo, že už se naučila i výt na měsíc. Měla jsem slušně našlápnuto udělat chybu číslo dvě a taky jsem tu chybu udělala a milou Šárku vzala do postele. Když se ji podařilo mě 3x za sebou kousnout do lokte...co kousnout....bylo to, jako když mě štípne sikovkama, nebo jak se ty kleště jmenují  ...tak milá Šárka šla zpět do klece. Měla jsem štěstí, že největší nervák z rodiny (manžel) byl na víkend na chatě a  zbytek rodiny má  celkem tvrdé spaní a tak jsem citové vydírání Šárky vydržela. Asi hodinu jsem litovala, že nemám v domácnosti špunty do uší a slíbila si, že si je určitě pořídím. Po hodině to milá Šárka vzdala a já konečně spravedlivě usnula, ale to už mi přišlo, že snad svítá a v dálce slyším cikády...ale to už mi asi spíše "hrabalo". V osm ráno mě vzbudila všechna vnoučata, jak se hádají o Šárku a nejmladší Terezka mi asi 12x přišla říct...babíííííí, Lukáš mi nechce půjčit štěně!!! A já si uvědomila, že  umístění klece přímo u mé ložnice je sice báječné rozhodnutí, leč malinko nedomyšlené. Těším se na večer a na postel. Podle zkušeností vím, že dnes už bude klid protože  s Šárkou jsme si vyjasnily kdo  vyhrál a ona to pochopila. Miluji chytré buldoky :-). A taky jsem vděčná za to, že někdo vymyslel školu a školku a zítra bude konečně pondělí !!!!!!!

Tak všechny mé  "děti" už jsou v nových domovech. Přeji jim a novým páničkům hodně štěstí a spokojenosti, taky zdraví a pohodičku ve společném životě. Tedy teď mi to připadá, jako bych přála hodně štěstí novomanželům ...  : -) :-), ale ono to vlastně opravdu podobné pouto je. Je to životní láska a buldok je prostě skvělý parťák pro život a o tom není vůbec žádných pochybností, pod to se prostě mohu klidně podepsat. ¨

Doma mi zůstala Chárka...prostě Šárka, která není na proděj. Nechávám si ji po miláčkovi Roxaně...naší Růženě...protože tak jsme Roxaně doma říkali. Roxaně jsem od narození říkala Růžena, ale když jsem měla vypsat jména na žádanku o tetovací čísla, tak jsem tuto " povinnost" přesměrovala na mojí dceru. Jméno Růžena se mojí dceři nelíbilo a tak na žádanku napsala Roxana i když věděla, že zůstane doma. Jméno Roxana se, ale doma nějak nechytlo....připomínalo mi to název pro  nějaké kyselé bonbóny z mého dětství a tak to nakonec stejně byla Růžena, Růža a Růženka. Malá Šárka je mamince hodně podobná. Zůstala doma sama a jelikož byla zvyklá že bylo štěňátek 9, tak se ji opravdu začalo hodně stýskat a nespravil to ani smetanový sýr a ani uvařené kuřátko. Vše zblajzla ale ještě si ani neutřela čumák a už  začala kňourat. Všem radím....neberte si štěňátko do postele, neučte  si ho na postel atp....prostě dobré rady nad zlato a co myslíte, že jsem udělala já?  Vzala jsem si ji do postele :-(   Byla jsem donucena okolnostmi. Vzbudila by celý barák a má rodina je sice velice tolerantní...popravdě být musí, protože komu se zde nelíbí, tak zde nikoho nedržím, ale co je moc je moc a právo na spánek nikomu upírat nechci. Sama totiž spím moc ráda. Šárka tedy první noc putovala do mé ložníce a přímo do mé postele. A náramně se ji to líbilo a na sourozence i kamarády ani nevzdychla. Jen já se k ránu probudila s divným pocitem, že mám nohy v rybníku a taky jsem je měla. Udělala mi kámoška v posteli pořádnou loužičku a to jsem tedy byla opravdu arogantně vzteklá, mám totiž ráda mít při spaní nohy v teple a suchu. Šárka okamžitě putovala na zem a do rána už bylo po spaní. Hádala jsem se s ní až do svítání a nakonec jsme obě vyčerpáním usnuly. Já v mokré posteli a Šárka na suchém polštáři na zemi. Myslím, že Šárce se spalo mnohem lépe. Ale jinak je to úžasné stvoření a mazlit se umí neskutečně. Jen moji postel už bude mít zakázanou jednou pro vždycky.

Nakrytou mám fenku Emilku, ale zda je březí netuším. Na to je ještě moc brzy to poznat. Je to pár dní, co jsem vykoukla z okna a nestačila jsem se divit. Nastávající rodiče se nějakým způsobem dostali k sobě, neboť mají kotce vedle sebe a podařilo se jim mezi sebou si otevřít vrátka. Spokojeně vedle sebe pochrupovali, tak jsem si je vyfotila a jelikož jsem nikde nenalezla inzerát, že chtějí vyměnit dvě  garsonky za větší byt v této lokalitě, tak jsem je vykázala každého do svého bytu. Max se mi vůbec zdá jako pěkný záletník, protože dnes si zase otevřel branku k Dorotce a vyváděli tam spolu pěkné čertoviny, že z toho byl rozdýchaný že měl jazyk až ke kolenům :-)  

Štěňátka pomalu odcházejí do nových domovů...některá tam první dny fňukají, některá jsou prý v pohodě. Doma už mám jen tři. Od Dorotky mám ještě poslední volnou fenečku, na kterou jsem dala inzerát.